Tak navždy!?
Tak máme navždy rozjíti se spolu
a na vždycky se máme zapomenout,
ty luzné krásy setřít máme dolů,
jimiž jsem mínil štěstí chrám ti sklenout?
Má mysl jako mladý sokol krouží
nad dobou lásky naší čaroskvoucí,
a přec už marně, věčně marně touží
v tvé srdce sletět druhdy ach tak vroucí.
Nuž popřej, než se rozejdeme věčně,
bych tvoji ruku ještě pojmul jednou
a řekl ti, že vděčným nekonečně
jsem za vše tobě, i tu lásku lednou.
Bůh dej, bys na mne nezpomněla více,
bys v dlouhých nocech nikdy nepoznala,
co po prchlém je štěstí zrosit líce,
co po lásce, jež v srdci zhyne, pálá.
Buď s bohem, praví srdce moje v bolu,
a pak svou lásku tajně v ňadrech skryjem,
vždyť máme věčně rozjíti se spolu,
a žádnou chvílku spolu neprožijem.
28