U lesa.

Adolf Heyduk

U lesa.
U lesíka v jemném mechu seděli jsme vedle sebe, bez pláče a bez vzdychání žili jsme svůj kousek nebe. U lesa, v tom jemném mechu na všecko jsem zapomenul, vždyť tvůj pohled duhu jasnou v ubohém mém srdci sklenul. U lesa, v tom jemném mechu oči moje zaplakaly, když jsme spolu, ruku v ruce, do svých srdcí nahlédali. 59

Kniha Básně 2, 2 (1865)
Autor Adolf Heyduk