U lesa.

Adolf Heyduk

U lesíka v jemném mechu seděli jsme vedle sebe, bez pláče a bez vzdychání žili jsme svůj kousek nebe. U lesa, v tom jemném mechu na všecko jsem zapomenul, vždyť tvůj pohled duhu jasnou v ubohém mém srdci sklenul. U lesa, v tom jemném mechu oči moje zaplakaly, když jsme spolu, ruku v ruce, do svých srdcí nahlédali.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

550. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 8. Spaly hvězdy soumrakem (Josef Kuchař)
  2. V lesy. (Růžena Jesenská)
  3. V lese. (Ladislav Quis)
  4. PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  5. Smutná láska. (Alfons Breska)
  6. Na Volfsberku. (Vojtěch Pakosta)
  7. TRHÁNÍ LILIÍ... (Josef Lukavský)
  8. DO JEZER STÍNY LESŮ PADALY... (Antonín Sova)
  9. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)
  10. V záři měsíční. (Růžena Jesenská)