Tobě, drahá matko.

Adolf Heyduk

Pod lípou jsme byli s Tebou, s naším světem, zasypala Tvoji hlavu bílým květem. Hovořilo listí, padající dolů, že na světě věčně nebudeme spolu. Ale s květem spadlé listí zašustilo: Jest to dítě, jenž by matku opustilo? Ach to není dítě, dítku srdce velí milovati matku nad svět celý, celý. Vždyť to srdce její svatá jest pohádka. A největší poklad na světě jest matka. Protož nad svět celý miluji tě matko, a kdybych měl pro tě umřít, umru sladko. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

94. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  2. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  4. 269. Viz, po zemi plášť mlžný Jeseň plouží!.. (Adolf Heyduk)
  5. Čarovný západ. (Alois Škampa)
  6. RONDO-FINALE (Vladimír Frída)
  7. Za mrtvým. (Jan Červenka)
  8. Ocúny. (Jaroslav Vrchlický)
  9. MÉ DOUPĚ MI ZARŮSTÁ PAVUČINAMI (Stanislav Kostka Neumann)
  10. 23. Ocúny bledé na lukách už kvetou. (Karel Babánek)