Tobě, drahá matko.

Adolf Heyduk

ToběTobě, drahá matko.
Pod lípou jsme byli s Tebou, s naším světem, zasypala Tvoji hlavu bílým květem. Hovořilo listí, padající dolů, že na světě věčně nebudeme spolu. Ale s květem spadlé listí zašustilo: Jest to dítě, jenž by matku opustilo? Ach to není dítě, dítku srdce velí milovati matku nad svět celý, celý. Vždyť to srdce její svatá jest pohádka. A největší poklad na světě jest matka. 148 Protož nad svět celý miluji tě matko, a kdybych měl pro tě umřít, umru sladko. – 149

Kniha Básně 2, 2 (1865)
Autor Adolf Heyduk