Za mrtvým.

Jan Červenka

Den za dnem prchá, stále jsem ti blíž, den za dnem letí, kvapem táhnou léta. U hlavy tvé, kam vsadili jsme kříž, keř bílých růží ze srdce ti zkvétá... Květ mého srdce opadává již! Ty spíš, já dřímám. Vždyť jest život sen, nic víc, nic méně! Co si duch náš splétá o příštím cíli, to jest pára jen, toť bludička, jež nad bahništěm létá. V co máme věřit? Dřív či později i ve své síly člověk víru ztrácí, a než by vzdal se, padne raději! V co doufat? V nic! Když zemdleli jsme prací, zřít musíme, jak fatum v prach ji zvrací, – Ač umíráme samou nadějí.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

109. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  3. 23. Ocúny bledé na lukách už kvetou. (Karel Babánek)
  4. OD TÉ DOBY (Josef Holý)
  5. VŮNĚ TUBEROS. (Adolf Brabec)
  6. V PODZIM JSEM TĚ POZNAL. (Adolf Heyduk)
  7. V. D. (Rudolf Medek)
  8. REKVIEM (Rudolf Medek)
  9. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)
  10. MILENKY BÁSNÍKŮ. (Viktor Dyk)