OD TÉ DOBY

Josef Holý

Den léta plouží se, tak horký, líný, jak zmije lesklá v slunci seschlou travou. Zde v úvalu kdys mezi žluté blíny jsem položil se s rozpálenou hlavou a nohy mezi ostny ostružiny. Tu čekal jsem: snad přijde, vytrhne mě! Mne vezme za ruku, já vstanu, půjdu za ní, zas budu žít. A nepřišla má dobrá paní. Čert rohatý sem přišel, used’ ke mně. Ten dobráček, ten hodný, pestře malovaný, byl jako já a úsměšek mi dával, jed z blínu vymáčknutý, ostrý, na mé rány. Z těch dob vždy čert ohnivý, něm a tich, když rány sypaly se, u mne stával. Z těch dob můj horký dech a hořký smích.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

185. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. ROMANTIKŮV PODZIM (Božena Benešová)
  3. VI. BALLATA O ZLATÉM LESE. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Za mrtvým. (Jan Červenka)
  5. SOCHAŘI, jenž modeloval Madonnu pro vesnický kostel. (Emanuel z Čenkova)
  6. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)
  7. JITRO. (Antonín Sova)
  8. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  9. ELEGIE (Jan Opolský)
  10. REKVIEM (Rudolf Medek)