Zda osudem.

Adolf Heyduk

Má přání bujná, divoká, má bujná, divá přání jak propast smrti hluboká, tak divoká, tak divoká, jak rychlá bouře v pláni, kam spěcháte, kam letíte, proč pokoj můj tak hltíte, proč jiskřícím svým zrakem mně rvete v míru všakém? Či jest to srdce osudem, v němž má se píseň zroditi, že hledá více, než má zem, zda osudem, zda osudem, žel místo lásky voliti, a v dálce jenom pokoj zřít, v neštěstí cítit, v štěstí mřít, a hvězdu všakých přání uzřít jen při skonání. Ó srdce lidské, zázraku největší, co svět stojí, ty blesku, bouře bez mraku, ty zázraku, ty zázraku! rci, co tě vraždí, kojí, tys oheň v prostřed moře vln, tys svět, jenž zázraků je pln, tys nebe, v které teklo řečištěm přání – peklo. –

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1071. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ti zníti bude... (Augustin Eugen Mužík)
  2. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. S básněmi Longfellowa. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Třeba je můj život (Jiljí Vratislav Jahn)
  5. Skryté chovám v hloubi srdce přání (Josef Holý)
  6. Život. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. Intimní sonet. (Beneš Grünwald)
  8. XIX. Cos čekám. – Nevím, co to bude, (Jaroslav Vrchlický)
  9. Čtenáři (Jiří Mahen)
  10. A NAPOSLED (Stanislav Kostka Neumann)