Po smrti.

Adolf Heyduk

Po smrti.
Můj první nocleh po smrti, to bude divné spání, zde bude pláč snad, ticho tam, a jinde litování. Kdo dozví se můj slední sen, čím mysl má se chvěla, kdo as má ústa políbí a smutek zlíbá s čela. Kdo asi tiše hlavu svou na ňádra moje skloní, by znal, jak dávno po lásce, jak dávno už je po ní. Kdo mně as lůžko vystele a pozná bolest růsti, až zpitý hrobník bezcitně mou rakev dolů spustí. Kdo na můj hrob as růže dá a klekne na drn chladný, snad matka, otec, přítel snad, snad žádný, žádný, žádný! – 183

Kniha Básně 2, 2 (1865)
Autor Adolf Heyduk