Po smrti.

Adolf Heyduk

Můj první nocleh po smrti, to bude divné spání, zde bude pláč snad, ticho tam, a jinde litování. Kdo dozví se můj slední sen, čím mysl má se chvěla, kdo as má ústa políbí a smutek zlíbá s čela. Kdo asi tiše hlavu svou na ňádra moje skloní, by znal, jak dávno po lásce, jak dávno už je po ní. Kdo mně as lůžko vystele a pozná bolest růsti, až zpitý hrobník bezcitně mou rakev dolů spustí. Kdo na můj hrob as růže dá a klekne na drn chladný, snad matka, otec, přítel snad, snad žádný, žádný, žádný! –

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

16. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  2. IV. Kdys u zdi hřbitovní (Jaroslav Vrchlický)
  3. HORVATH. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Stopa v písku. (Bohdan Kaminský)
  5. PO TŘICETI LETECH (Viktor Dyk)
  6. Můj život – hřbitov, kde nezkvete strom, (Božena Benešová)
  7. Sen. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ACH, AŽ JEDNOU... (Adolf Bogner)
  9. Můj soudruh. (Eliška Krásnohorská)
  10. Jarní motiv. (Emanuel z Čenkova)