ACH, AŽ JEDNOU...

Adolf Bogner

Ach, až jednou lidu zloby ustelou mi postel tvrdou, zbudou přece jedny oči, které pro mě plakat budou. A pak – až mé tělo chladné zasypají černou hrudou, zbudou přece ještě rety, jež se za mě modlit budou. A až jednou z těla mého pouze holé kosti zbudou, naleznou se přece ruce, jež mým troskám žehnat budou. A až všem se hrob můj stane přátelům mým trpkou nudou, naleznou se přece nožky, jež ku hrobu chodit budou. A až na mém černém hrobě pouze trávná stébla zbudou, naleznou se přece prsty, jež tam květy pěstit budou!

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

141. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  2. HORVATH. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Nad hlubokým, tmavým hrobem (Jan Neruda)
  4. Dnes zajdem sobě na hřbitov, (Gustav Dörfl)
  5. Jarní motiv. (Emanuel z Čenkova)
  6. TĚŽKÁ NOC. (Jan Opolský)
  7. 3 Tys plakala, že jsem Ti kdys (Josef Barák)
  8. Na starém hřbitově. ( K. Egor)
  9. Po smrti. (Adolf Heyduk)
  10. APOSTROFA. (Adolf Racek)