Jabloňový květ.
Matka k synku zahovoří: –
„Divným ohněm tvář ti hoří,
z kapradí když květ se zvaří,
palčivosť ti v lících zmaří;
a v tvém oku je slz příval!” –
„„Do sluníčka jsem se díval.““
„Vždyť sluníčko pod mrakami!“ –
„„Chodí, matko, mezi námi!““
„Přinesu ti boží lžíčkulžíčku,
zastaví ti slzy v líčku! –
Ze rtů zmizla barva živá“ –
„„Hlavička mne pobolívá.““
„Přinesu ti vody z břízy,
napiješ se, bolest zmizí.“
112
„„Není platna z břízy voda,
myšlénka mne v srdce bodá.““
„A tvá ústa umrtvila –“
„„Chladný obraz políbila.““
„Zde ratolest pašijová,
polib ji a budou živá!“
„„Neplatný květ pašijový,
kde si mrtvá láska hoví.““
„Aj, tvé čelo jak-by z ledu!”
„„S trapným spánkem rozbroj vedu!““
„Pomodli se k matce boží,
tichý sen ti v duši vloží.“
113
„„Tichý sen, už řídký skutek,
náhradou mně poslal smutek. –
Podej, matko, zbraň mi věrnou,
a klobouček s pentlí černou;
za pentlí květ jabloňový,
a kabátek k svatbě nový.““
„K čemu, synku, k čemu zbraní!“ –
„„Aj, chci vyjít na čekání.““
„K čemu, synku, strojnost takou!“ –
„„Srnku splaším bystrozrakou!““ –
***
114
II.
II.
K lesu cesta kamenitá,
a u cesty javor starý,
pod javorem tráva mladá,
a v té trávě jelen jarý.
Není jelen – mysliveček,
na rameně zbraň má věrnou,
květ s jabloně za kloboučkem,
a kol něho pentli černou.
A po cestě kamenité
ze hradu pán mladý jede,
pod zlatými pod třemeny,třemeny
bílý kůň si pyšně vede. –
115
Na javoru suk je černý,
a na suku puška leží;
rána padla, puška klesla, –
po cestě kůň volný běží.
A pod sukem dvě jsou jmena,
na zbrani z nich jedno stojí,
a ten javor nové rány
slzou svého kmene hojí.
Bujná tráva zelená se,
z javoru kam slza padne,
leč kam padá z krásných očí,
klesá tráva, bledne, vadne. –
***
116
III.
III.
Konec cesty v lese, kamenité,
šedivý hrad v širou dálku hledí,
na blízku však hradu šedivého
mladá žena s nemluvnětem sedí.
Mladá žena vyděšeně pláče,
nemluvně, jak matce by se smálo,
a ta stále jakés’ jmeno volá,
také as, jak na ručnici stálo.
***
117
IV.
IV.
Je pod lesem rudá skála,
pod ní bílá voda teče,
a ta voda v zlatém písku
zkrvácené tělo vleče.
A to tělo krví barví
vody bílou pěnu věrnou,
v ruce má květ jabloňový
a kol květu pentli černou.
118