Píseň kolovratu.
I.
I.
Teď v pozdní temnou dobu,
v shon žití mi a chvat,
zní pohádkou ta píseň,
již zpíval kolovrat.
Pohádkou zašlých časů,
vzpomínkou z dávných let,
a zapláče, kdo navždy
odešel v cizí svět.
V ní láska rodné země
i radost její, žal,
a sladce mluví k tobě
jaks’ nikdy neslýchal.
Teď v pozdní temné době
ji ještě slyším v snech,
a tesklivě tak v hořkých
zní tato, pozdních dnech.
[11]
II.
II.
Navždy tebe odložil čas
v nepotřebný brak;
k životu tě přece vracím
ve svém snění však.
Toč se, toč mi kolovrátku,
píseň zazpívej,
o dávných mi starých časech
ještě povídej.
O přástkách a o večerech,
lidu z jiných dob,
o všem tom, co bylo, bylo,
co skryl času hrob.
O princeznách zlatovlasých
s hvězdou na čele,
zpívej, zpívej, kolovrátku,
toč se vesele.
O všech divech dětským zrakům
spát jež nedají,
o vílách, jež v lasturách se
v moři houpají.
O dávném a tichém štěstí,
louče plápolu,
vzpomínat a tesknit sami
budem pospolu.
12
Toč se, toč mi, kolovrátku,
píseň zazpívej,
o dávných mi dobrých časech
ještě povídej.
13