Při návratu.

Adolf Heyduk

Byl snivý, podvečerní čas, les šuměl, holé bylo proutí, když vracel jsem se domů zas z hor českých každoroční pouti; snil rybník, rákos sténal kolem, vír zvadlé listí točil polem a zrudlý obzor v mlze has’. Žlout‘ javor u cesty i luh, a Jeseň svoji přízi předla, já tajemný jsem slyšel ruch té přeslice, k níž kradí sedla; mrak obzor kryl, jen s nebes výše hvězd skvosty jasnily se tiše, k nim z hloubky dum můj stoupal duch. A jasnilo se, čím šel výš; vždy nádherněji hvězdy plály, a mléčnou drahou v dálnou říš most skvoucí budovat se zdály: most myšlenkám, že v blahé tuše hvězd plna každá bude duše, byť uhnětla ji sporů tíž.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

169. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  2. None (Karel Leger)
  3. TAJEMSTVÍ LESA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. V LESE. (Josef Václav Sládek)
  5. DOMOV SRDCE. (Antonín Klášterský)
  6. Tajemný hvozd. (Alfons Breska)
  7. V skalách. (Jan Červenka)
  8. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  9. KAPRADÍ KVETE (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Černé labutě. (Jaroslav Vrchlický)