Hody krás.
Znášli ty Slovensko?
popatři do kola,
to jsou všech krás hody
u rodného stola!
V čele zpěvnosť troní,
polostínem krytá,
gazdině to dvorná
zdraví tě a vítá.
Na pravo milota
údolí a tání,
podál milý úsměv
černovlasých strání.
Oproti slunéčko
v přenádherném šatě,
ze zlata má všecko
od hlavy až k patě.
Na hlavěnce drahá
parta se mu skvěje,
všemu štěstí nese,
na co se usměje.–
Chaloupky s lipami
sedly po bok hory,
by o dávném mládí
vedly rozhovory.
13
Výše do půl kola
hrdé Tatry sedly
a temena sivá
v nebes klenbu zvedly.
Bílí oblakové
starce Karpat zdraví,
jasno jim děkuje
Ďumbír holohlavý.
Dvorně kapí smeká,
na raz usmívá se
a na šedou hlavu
dává kapí zase. –
Hle, i prostota zde;
plna srdečnosti
cymbalíkem baví
rozblažené hosti.
A pod baldachýnem –
tu teprv radostí!
Ptactvo milo pěje
spito líbezností.
V pohárech se kolem
upřímnosť podává,
a v koutku z kolísky
mladá sláva vstává.
14