Slovenčina.
Jaj, ta řeč slovenská –
horský pramínek,
vínem žíznivému,
pro chorého lék;
útulná jak věrné dítě
k matce, když se troudí –
a jak krásná, když v zpěvánkách
z plné duše proudí!
Ach, ta řeč slovenská
víl překrásný roj,
slunéčkem je protkán
bělořasný kroj,
stejnoměrem vystupují
z křišťálného toku,
na rtu plno sladkých žertů,
plno slzí v oku!
Ach, ta řeč slovenská
úměrnosť i lad,
každé její slovo
vůně plný sad;
v přitlumeném povzdechnutí
bouř tajemných přání,
ale dvoje nebe lásky
v bočkův objímání!
21
Mátě slovenčina
plnou, milou tvář,
jako máť Kristova
nad hlavěnkou zář,
je průsvitná jako rosa
v liliovém loži,
a tak hluboká i čistá
jako slovo boží.
Ach, ta slovenčina –
svatá řeč, to vím,
ta jazykem věru
není světovým,
jestli se však v nebi anděl
zpěvem bohu vděčí,
nesmí on mu jinak zpívať
než slovenskou řečí.
22