Pěkný zpěvník.
To Slovensko milučičké
zpěvníček je zlatý,
od sta let už poděděný
bez vady a laty;
každý lístek jen se mění,
píseň k svému potěšení
píše veň Duch svatý.
Každé srdce lístek jeden –
jaj, to pěkná kniha,
žal i radosť, jak co přijde,
lístky čte a zdvihá;
tu veselosť v hodokvase,
tamo hejno smutků zase,
jenom se to mihá.
Ten zpěvníček, divný věru,
kolískou je bolu;
v ní tak mile kolísává
kvítka svého stvolu –
v sladká slova obléká je,
až blaženství s mírem hraje
čelek na přestolu.
Zapláčouli, hned těch slzí
čeleď průsvitavá
do perliček promění se,
ňádrům zdoby dává:
hned jsou plesem bědné kvilby.
Aj, kdo v ráji smuten byl by,
bůh kde zasedává?
31