Jen to.

Adolf Heyduk

Moje zpěvná Slovač narostla tak spoře, tak pěkně a zdravě jako buky v hoře, tak štíhle a plně jako jedle v stráni, ale jen do bídy, jenom do rubání. Jí nesvítí slunko, nekuká věštice, jí jen sejček hejká oknem do světlice; aj, nač jí turanka v jizbě pro mátohy? k bludu jsou proklety její choré nohy. Brati se cizotí, sami sebe zlotí, na rodinu svoji spoustu bědstva hrotí, mečem svých nepřátel kopou dětem hroby a cizáckou mluvou chvátí do poroby. Pryč! to nejsou brati, žůžol má je kláti, ať je živá střela do parovu skátí, ať se zapíranci bez jazyku rodí: věrnili si budem, čas nás osvobodí. Bodrá síla s štěstím červeně zakvitnou, a naše srdénka na křídla se schytnou, i mysli narostou perutě sokola, a bude ta Slovač tím, čím druhdy bola.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

67. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Rudolf Pokorný)
  2. Společný vzlet. (Adolf Heyduk)
  3. LÍPA. (František Odvalil)
  4. Marné rozloučení. (Adolf Heyduk)
  5. V. (Rudolf Pokorný)
  6. POZDRAV SLOVENSKU. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  7. 89. Svatá mátě slovenského lidu, (František Sušil)
  8. Mezi zn. 529. a 530. Než ne nosních jen, i jazykových (Jan Kollár)
  9. DO LUŽICE (Xaver Dvořák)
  10. Slovenské husličky. (Adolf Heyduk)