Slavný kar.

Slavný kar.
Zahynula svobodička na zbojnickou ránu: zvonili jí, zpívali jí, už je po pohranu. Černí chlapi ubili ji pěstěmi i slovy – sladkým lékem podávali odvar beljanový. Umřela, a rodné braty nechce minouť hoře; jsouť ubozí želarové stále na pokoře. Na Kalúpku země celé smutí černá stužka – oči zrudly kaliněnkou, zakrsala duška. Podivný to lékař věru, beljanem co truje, proto celý rod ubohý žalno pokoruje. – 130 Pryč s tím! brati, hotujte se k velikému karu, svobodku chcem zapíjeti pohár po poháru. Připijeme mamce slávě na věčnosti prahu, a poháry naděláme z lebek našich vrahů! 131