Plťaři.
Plťaři.
Potkal se den sivozraký
s černobrvou nocí,
optal se jí: „Kamo šerá?“
„„Pusť mne, chvátám mocí.“„
„Já silnější, nepustím tě,
cestu zalehnu ti,
pokud ty mně nevyzradíš,
co tě v dálku nutí.“
„Ejá, chvátám v místa ona,
chudáci kde z hory
šumné vlny Hronce hladí
širokými vory.
A kdybych je nedostihla,
dál se let můj pustí,
z večera mi voda řekla,
že chce dneškem vzrůsti.
A včera mně řeklo mračno,
že se náhle strhne
a že z pltí z nenadání
dřevorubce svrhne.
232
A včera mně při soumraku
řekla ženka vodní,
že na šumné ony chlapce
čeká již den po dni.
A včera mně šelestilo
podle břehu sítí,
že jich těla zkrvácená
do náručí chytí.
A to jdu je varovati –
na ty hvězdy s vejši,
rozstru čilo k neprohlednu
kepeň nejčernější.
A junáci, ubožáci
dříve musí staviť,
než se počne rozezlený
Hronec zkázou hlaviť.
Ať si bouře plťě vezme
po nevlídné vodě...
jen když oni ubožáci
budou na svobodě!
Vždyť já s nimi sedávala
v jeseni i v jaru,
když mně smutné k potěšení
hráli na fujaru.
233
Ráda jsem si odpočala
při vatře těch bratů,
když se bílý mráz ukrýval
do mých černých šatů.
Vždyť jsem s nimi sedla tajně
na ty jejich vory
a dětinné poslouchala
s bohem rozhovory.
Oj, pohádek pestré hejno
vyprávěli milo,
a mně s těmi pohádkami
pěkně se přisnilo
Chráním já tu Slovač milou,
ty z ní činíš robu,
sypeš nouzi do kabelky,
v jarmu ženeš k hrobu.
Nedbáš o ni, jdeš jen kolem
jako velcí páni,
slunka agrafou si bleskneš
v hrdém usmívání.
Však, kdybys jí bádal v srdci
jak má touha, velo,
v raz by se ti od těch skvostů
více nezachtělo.-
234
Jaj, kdybysi, dne jásavý,
déle s lidem pobyl,
a čil v hlavách hútek píli,
nový svět bys zrobil.
Dal bys mu v raz k přípitnému
číši plnou světla,
že by z každých ňáder rázem
krásná růže zkvětla.
Množstvím růží těch bys ovil
novou září čelo,
že by se i slunko tvoje
nad tím zastydělo.
Ale tvoje žhavé oko
málo oně bedlí,
a tož bědstvo s sebou vedou,
jak je dřív už vedli.“ –
Zastyděl se den jásavýjásavý,
slzy stály v oku;
„Nuže, ruku dej mi, nocko,
chci jíť s tebou v skoku!
Ty měň v píseň jejich práci,
v skvosť já slzy bolu:
pak se o ty ňáder růže
rozdělíme spolu!“ – – –
235