Plťaři.

Plťaři. Plťaři.
Potkal se den sivozraký s černobrvou nocí, optal se jí: „Kamo šerá?“ „„Pusť mne, chvátám mocí.“„ „Já silnější, nepustím tě, cestu zalehnu ti, pokud ty mně nevyzradíš, co tě v dálku nutí.“ „Ejá, chvátám v místa ona, chudáci kde z hory šumné vlny Hronce hladí širokými vory. A kdybych je nedostihla, dál se let můj pustí, z večera mi voda řekla, že chce dneškem vzrůsti. A včera mně řeklo mračno, že se náhle strhne a že z pltí z nenadání dřevorubce svrhne. 232 A včera mně při soumraku řekla ženka vodní, že na šumné ony chlapce čeká již den po dni. A včera mně šelestilo podle břehu sítí, že jich těla zkrvácená do náručí chytí. A to jdu je varovati – na ty hvězdy s vejši, rozstru čilo k neprohlednu kepeň nejčernější. A junáci, ubožáci dříve musí staviť, než se počne rozezlený Hronec zkázou hlaviť. Ať si bouře plťě vezme po nevlídné vodě... jen když oni ubožáci budou na svobodě! Vždyť já s nimi sedávala v jeseni i v jaru, když mně smutné k potěšení hráli na fujaru. 233 Ráda jsem si odpočala při vatře těch bratů, když se bílý mráz ukrýval do mých černých šatů. Vždyť jsem s nimi sedla tajně na ty jejich vory a dětinné poslouchala s bohem rozhovory. Oj, pohádek pestré hejno vyprávěli milo, a mně s těmi pohádkami pěkně se přisnilo Chráním já tu Slovač milou, ty z ní činíš robu, sypeš nouzi do kabelky, v jarmu ženeš k hrobu. Nedbáš o ni, jdeš jen kolem jako velcí páni, slunka agrafou si bleskneš v hrdém usmívání. Však, kdybys jí bádal v srdci jak má touha, velo, v raz by se ti od těch skvostů více nezachtělo.- 234 Jaj, kdybysi, dne jásavý, déle s lidem pobyl, a čil v hlavách hútek píli, nový svět bys zrobil. Dal bys mu v raz k přípitnému číši plnou světla, že by z každých ňáder rázem krásná růže zkvětla. Množstvím růží těch bys ovil novou září čelo, že by se i slunko tvoje nad tím zastydělo. Ale tvoje žhavé oko málo oně bedlí, a tož bědstvo s sebou vedou, jak je dřív už vedli.“ – Zastyděl se den jásavýjásavý, slzy stály v oku; „Nuže, ruku dej mi, nocko, chci jíť s tebou v skoku! Ty měň v píseň jejich práci, v skvosť já slzy bolu: pak se o ty ňáder růže rozdělíme spolu!“ – – – 235