Ždaný návrat.

Ždaný návrat.
Do myšlenek zanořený sedí bača vedle stěny, slzou vyhasla mu fajka, a staroušek smutno jajká. Zle se mi tu v světě dařídaří, juž mi sestrou chorosť stáří, a s mou hlávkou tak se děje, jak když smrček sříň pokreje. Dříve byl jsem chlapčok věru jako javor v sosen šeru a včil čiplý zas a malý jako habr zakrsalý. Dobře bylo. Tu kdys v čase malá bědka zrodila se, nyní však ta nouze krutá vyrostla juž na ozruta. Dříve byla chata naší, a za chatou dílec k paši, vzali obé Maďar s Židem, a já tuho k hrobu idem. 83 Tak z nás každý! – Ó, to k pláči!... ta maďarská volnosť tlačí, tíží hlavu, prsa ouží, sílu, sílu Slovák touží. A ta síla kdy se vrátí? – Svůj až bude k svému státi a v čarovnou krásu splynou Podtatransko s Polabinou! 84