V roklích.

V roklích.
Smutno v horské skrýši naší, hlad nás ze dne ke dni straší, pokoj nedá, chýšku hledá, na zpuchřelé prahy sedá – bez huniska, bos. Marně v skal se tulí rokle chaloupky ty na prach zmoklézmoklé, nový míti na ukrytí širák chtějí z Váhu sítí na hlavěnky vrch. Bouř – ten beťár podnapilý – přikvačí k nám každou chvíli, silou mrhá, skály svrhá a těm chýškám širák trhá krutá jeho pěsť. Rozhněvaně na vše strany, houká svoje na burany, pántě chasy 73 zapíská si, až se sosnám ježí vlasy, hlavy kladou blíž. Hned tu rázem v strašném křiku kvačí četa seveříků, k pláni bočí, z těch vír skočí a nad hlavou divě točí ostrým fokošem. A tu chatku přeubohou, slabých bočků, slabých nohou k tanci chytá, zvedá, zmítá, že rub chudý v cáry lítá bědně tam a sem. Jinovec jen časem k ránu přijde chatkám na obranu, zve zlou chasu do zápasu, zvedá, zchytí kolem pasu, o zem tříští v chvat. Pokáceni, porubáni plazí se ty vrazi k stráni, po průlomu spěší domů a zvou bouři s četou hromů, aby je šla mstit. – 74 Ach, zde jenom slz je vele, nelahodno, nevesele: k horské strouze belhá pouze o berličkách chorá nouze tajně umírat. 75