Pohádky.

Pohádky.
Okolo Očovy starobné doubravy mají myšlenkami přeplněné hlavy. Dubů bleskovzdorců omešené údy věrně ukrývají pažiť rodné půdy. A na té pažiti v úplňku měsíce běloskvoucích postav líbezná směsice. Kdo jsou ty postavy? – Slovenské pověsti, stíny dávných časů a zlatého štěstí. Pod nejstarším stromem mamka Slovač věstí o dobách, kdy měla meč i žezlo v pěsti. – 202 K té zlaté mamonce v nocky pěknou chvíli drobné si pohádky na raz pospíšily. Hle, s vílami tančí rozmilá ta cháska, tam Slunkova děva, a tam Zlatovláska. Tam Dvanáct měsíčků pase Tatošíka, tam Kinkáš Martinko pro Lenku naříká. Tam Šumnýšumný Královčík Beronu kol boku s líbkem do Čárného skrývá kepenčoku. Tam koně višňáka, co jak ptáče pluje, Popelvar útulný hladko hřebelcuje. Tam spěchá děvojně větříkova máti, k bratrům zhavranělým cestu ukázati. 203 Tam přástevky líčka zastěrkami kryjí a na křižné pláčí nad Bílou lalijí. A tam Otolienka proutíkem i slovy pouště v ráje mění svému Šurinovi. Tamo Mehulenka zpívá převesele synkovi s žíravým slunéčkem na čele. A tam krmí paní hrdličky a ptence – sama dřív hrdličkou s gombičkou v hlavěnce. A tam osm paryb Kovlad k voji točí; by přivezl ženu na zlatitém koči. Jen ta Světská krása posud skrytá v stráni; strygoni ji střeží, vlci a šarkani. 204 Však tamo v šiřici Nebojsa je taky: s Valibukem tepou vrahy vlkodlaky. Aj! už šarkanové, s ohni kolem pasu, zrubáni jsou četou mladých zemětřasů. Jen statně, junáci, statně na té trati, ať se také domů Světská krása vrátí! 205