Přímluvčí.

Přímluvčí.
Aja, jsme už bědní jako Talafús; my ovesný chlebík, Žid a Němec hus, i od naší milučické řeči vzal si Maďar kus. Tu my modlitebník, tu patřičky zas, tu Vojtěšskou píseň: „Pomiluj a spas!“ – div, že nám ten ohník důvěrnosti v srdci neuhas! Ó ty, svatý Jano v prostřed dědiny! viz, ta naše bída má už šediny, nebo nezná v nebi po Slovensku ani jediný? Kdybys, Janko, písal všecku onu zmař, co nám v příkoř robil zbojník pletichář, dost by nebyl jako tam to Blatno velký kalamář. 141 A kdy bys i slunka živý oheň vzal a tu nebes blánku celou popísal, jen by při čítání zbojník v smíchu hlavou kolísal. Tonem v bídě, Jano, po pas, prs i plec, a takým dáť sílu tvá jest svatá věc, sámli nemůžeš to zmoci rázem, řekni jiným přec! Náš jsi, už dle krve, no, tož pozor dej, pánbožku to všecko pěkně pošuškej, tenli pro nás jednou něco zrobí, potom bude hej! 142