Milosrdní páni.

Milosrdní páni.
Domů spěchal gazda, v hlavě trochu, spěchal od Prešpurka, do haleny s větrem déšť se vzpíral, střelná honila ho búrka. Velkou chuďas platil poselštinu, s prázdným domů klusá, i zahřešil na budínské pány, na soudce i na fiškusa. Zvěděli to – chytli ubožáka – do koby ho dali, a že se mu ruce, nohy třásly, k špalku mu je ukovali. A syn prosil: „Mějte srdce, páni, šetřte šedé hlavy, vysmahne vám, vetché má už kosti!“ Odvětili: „To se spraví!“ A že byl tak suchý, vetchý báča, děli jsou mu: „Chlape, abys nevysmahnul, zde buď u zdi, s té na lebku voda kape.“ 236 A syn prosil: „Mějte srdce, páni, vždyť mu plesnivina růsti bude na temeni hlavy!“ Řekli: „Věru, to je jiná!“ A že byl tak plesniv vetchý báča, Řekliřekli: „Tož nyníčko, aby uschnul, synovi již k vůli, pověsme ho na sluníčko!“ – 237