Chudý kraj.

Chudý kraj.
Chudý chotáriku, plný vyskytí, bída chléb podává z černé misky ti, nouze kámen sbírá z malých kopanic, otčímem tu pánbůh, neposkytá nic. Květ zde žádný, sotvy sem tam klokoček, oranici vezmeš do pár hrboček, úrodu by za den střeček v kutík snes, a slámu by chlapčík sebral do kapes. Smutno, kol do kola samý chladný stín, ze strany sem vrhá horstva tuhý klín, snad tu sečen ukryt, aby ráz co ráz na osení dýchal bílý sříň a mráz. Hoja! můj chotáre, vím co udělám: šablu po Jiskrovi zlatou vyhledám; jak se bude šabla v slunku ligotať, bude padať dolů štěstí v jeden chvat. Bude padať dolů jisker na tisíc, že jich věčné slunko nemůž dáti víc; z každé jiskry bude teplý jarní den, až se v ráj promění chudý chotár ten. A nasypu šablou jinou pěknou věc: odvahu i sílu zpěvných do srdec, aby z nenadání z nových jisker těch zlaté kruhy zplály v nekonečný běh. 42 Až ty jasné pasy Slovač oblapí, procitne ta síla, která v Tatrách spí: potom bude bědství jalový jen chýr a z těch neboráčků samý bohatýr. V síle, brati, ukryt Jiskrův zlatý meč, jedno srdce máme, jednu sladkou řeč, mějme jednu vůli, buďme jeden rek: zaroste nám štěstím každý chotárek! 43