Rychtár.

Rychtár.
Aj vy, pane gazdo, budete rychtárem, budete dědinku projížděti párem, projížděti párem na zemanském koči, že od krásy zhlednou i ty slepé oči. Strakaté pokryvky koníky ukryjí, a ty budou pěkně zalamovať šijí; poháňky netřeba, budou chodiť sami a hybko přebírať tenkými nožkami. Péro za kloboučkem, vážnosť v statném líci a v té ruce pravé pěknou trstenici, pěknou trstenici, vysokou a hlanou v povrch i v třetině stříbrem okovanou. 154 Ferulu rychtárskou vezme druhá ruka, a vedle kočiše vsadíte hajduka, budeť jemu svědčiť dolmánek belasý, bude po vás každý házeť očkem asi. Hlavu svoji pyšně vznesete nahoru, bude závistníkům smutno, do úmoru; a když s koče milo očima střelíte, děvčatům se z razu všechněm zalíbíte. Vše vám na potkání komplementík spraví, a vy na to jenom pokynutím hlavy; oni z povinnosti, vy jenom tak darem, oni v polobázni, vy jenom rozmarem. Srdénko děvčátek zabuchá, zaklepe a než pomyslíte, k nohám se vám střepe: 155 vy pozorně skočte, by nepřišlo k zmaru, a vezměte k sobě po bok do kočáru. Třeba jenom taky, rychtáři náš starý, kousíček právečka Slovensku v podary; hleďte, bychom záhy králi v milosť padli, však proň otčíkové životů nakladli. Za rod jeho celý rudou krev jsme lili, z věrnosti mu měkké lůžko urobili; z junáckých jsme srdcí vystavěli mury a blýskáním mečů rozháněli chmury. My po jeho straně ve dne v noci stáli, třeba nám vrahové chýšky spalovali, třeba ženy bili, děti i rod celý, pro jeho, ne pro svou žalosť jsme slzeli. 156 Nuž, pane rychtáři, penězstva nespořte, už s tím panem králem dobře pohovořte, předložte mu všecko a řekněte taky, aby záhy vzpoměl s dloužkem na Slováky. 157