Drotaři.

Drotaři.
Drotaři, drotaři, vy trenčanské děti, sletíte se srubu jak hejno holubů na daleké setí. Ach srdénka moje, mně ne do bavení, když na vás pohlednu, zapláči a blednu jak sníh při tavení. Jak jste vy se pěkně obřadili v cestu, jak když šuhaj s hory za růžové zory jede pro nevěstu. Divná to nevěsta, bída neveselá – přikrade se tiše, jako deštík s výše, zlíbat vaše čela. Ó ta pěkná čela zle jsou vyznojena, a ta zpěvná ústa musí prosiť zhusta nebožácká věna. 81 Ach bože, přebože, zamořen jsem celý, vždyť nevíte ani, kde vás osud raní a kde mříť povelí. Nevíte, kdo padne v chorosť živobytí a který z daleka tam, zkad Nitra stéká, na křídla se chytí. Ó bože, přebože, jak mně o vás žalno, vždyť ani nevíte, kamo poletíte a kde vám nekalno! Jaj nevíte žádný, v nedohledné šíři kde smrtlivý střelec na pěkný krdělec karaběnkou míří. A netuší žádný, koho si vybéře do svojí světlice, která nemá více okna ani dvéře. 82