Proměny.

Proměny.
„Ach, bědná, přebědná já sirota kletá, vždyť mnou přeubohou nevole jen metá. Však ty, můj Janíku, též jsi chudý právě, jako ten oblázek níže při Oravě. Těžko nám vyžiti, od lítosti samé ty i já, šuhajku, plné oči máme. Slyš, za jarní noci v lípu se urobím, listím jako partou hlavu přiozdobím. Až ke mně zavítáš vrané koně pásti, chci ti slzky svoje na hlavěnku střásti. Budu tě k srdénku zelenou svou snětí jako teď kol krku mile přivíjeti.“ 329 „„A já, duše moje, baránčoku milý, změním se za tebou na topol ztepilý. I budu ukláněť v té šumné podobě svoji bujnou hlavu na ramena k tobě. A v rozmluvě tiché, při větérků chvění, na sta budem sobě dávať políbení. A kdy zlaté jaro slétne do vůkolí, krásný mezi náma stánek sobě zvolí. A čím se ta ústa naše rozhovoří, z toho mladá vesna zář a vůni stvoří.““ 330