Proměny.

Adolf Heyduk

„Ach, bědná, přebědná já sirota kletá, vždyť mnou přeubohou nevole jen metá. Však ty, můj Janíku, též jsi chudý právě, jako ten oblázek níže při Oravě. Těžko nám vyžiti, od lítosti samé ty i já, šuhajku, plné oči máme. Slyš, za jarní noci v lípu se urobím, listím jako partou hlavu přiozdobím. Až ke mně zavítáš vrané koně pásti, chci ti slzky svoje na hlavěnku střásti. Budu tě k srdénku zelenou svou snětí jako teď kol krku mile přivíjeti.“ „„A já, duše moje, baránčoku milý, změním se za tebou na topol ztepilý. I budu ukláněť v té šumné podobě svoji bujnou hlavu na ramena k tobě. A v rozmluvě tiché, při větérků chvění, na sta budem sobě dávať políbení. A kdy zlaté jaro slétne do vůkolí, krásný mezi náma stánek sobě zvolí. A čím se ta ústa naše rozhovoří, z toho mladá vesna zář a vůni stvoří.““

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

65. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LÍPA. (František Odvalil)
  2. V nejhorším případě. (Adolf Heyduk)
  3. Škoda Nitry. (Adolf Heyduk)
  4. Pěkní koně. (Adolf Heyduk)
  5. None (Rudolf Pokorný)
  6. Jediná pomoc. (Adolf Heyduk)
  7. Volání. (Adolf Heyduk)
  8. Drotaři. (Adolf Heyduk)
  9. SLOVENSKU. (Adolf Heyduk)
  10. Přání. (Adolf Heyduk)