Šumný primáš.

Šumný primáš.
Mladovesně chlapci hrají tam u lúčky pozabučky při Dunaji! Ten s cymbálem čil, nelení, v strunek tluku s rukou ruku mžikem mění. Tepe v silném, tepe v tenkém bez pokoje strunky svoje kladívenkem. A ten vedle, ten ho sílí, ta kovová strunka nová zpěvně kvílí. Ten barbaráš, jak se hrdí!... notu chorou svou barborou statně tvrdí. Když ji vezme do náručí, a ji ťapká, hned jak babka hněvně bručí. 274 A ten podál barbaráše, ten k rozmaru na fujaru figle páše. Po direčkách prsty naví, hned vyšvihne, jen to mihne, hned je staví. Aj ten gajdoš, jak on výská! podle zvyku v stálém kviku kozla stiská. A ten v čele, kdože to je, co tou hladkou tiskne bradkou husle svoje? To je primáš, šumné zkvítá, jakojeho slačík jako ptáčík sem tam lítá. V jeho strunách jen to zpívá, junoš ale hlavou stále taktík kývá. Ach ten primáš, chlapec rusý, ten od země 275 hybko, jemně zahráť musí! Dostaneť on věru všecko – koláč z máku a turáků plné vrecko. Vždyť vzal dívkám a spjal z tenka u putíček svých husliček srdélenka. Již srdénka – již tam visí, bez pokoje vzdechy svoje v tóny mísí. 276