Pěkní koně.

Pěkní koně.
Pěkní koně na výhoně, štíhlích nožek koně jaří, zem ohonem postýlají, živým ohněm oči září, uši stříhou, naslouchají, zpět házejí lesklou hřívu; švarní koně, bujní koně, jak tátoši – ku podivu. Kdo je pase? paní krásná, hvězdu na bílém má čele, a nad padlý sníh bělejší řízu na ztepilém těle, a má proutek zlatočárný, když s ním jemně zašuchoce, zařehce on, komoň každý, a plameny blčí v oce. Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na ryzáku? Šváb pojede rozkacený s hejnem havran a kršjáků. Hoj, pojede na loupeže, za ním šeré feny pusty a kam vjede, zášť nasype krvežíznivými ústy. 238 Pěkní koně na výhoně; kdo se strako tebe chopí? Aj kdož? Maďar hrdopyšný, až svědomí v krvi stopí. Okovaný silou těla, opásaný šavlí křivou, na zpěvácích, ubožácích, páchať bude zpupnosť divou. Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na tom sivém? Slovák, aby Nitru bránil v onom boji krutodivém. Meč posvátný Svatopluka do zhmožděné vezme dlaně a svobodné máti Nitře lavřín splete kolem skráně. Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na tom vranci? Mor, co nad bojištěm lítá k boje divokému tanci, a pohrozí Maďarovi dechem zmaru, černou smrtí a ty Šváby živou střelou jedovatých očí zdrtí. Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na bělouši? „Já pojedu, slávská matka v čele těch, co křivdu zkouší; 239 říza má se v krunýř změní, hvězda čela v blesky živé, zlatý proutek v pádnou ocel na ty pluky závistivé.“ Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na té plavce? Kdo pojede? aj, neznáte Radihostě Turohlavce? Sokol vzlétne ze Šišáku a tur rykem boju svládne a svinutím meče blesku sto životů ve hrob padne. Pěkní koně na výhoně; kdo tě spoutá, Tatraníku? Perun, co má z ohně oko, z hromu mlat a z blesku dýku. A jak hněvno zahlaholí, a jak z oka šlehnou záře, bude padať vražda s hněvem na vyzáblé hrůzou tváře. Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na té brůně? Ladná Vesna, nesoucí se za slunéčka zlaté tůně; nač pohledne, v květ se zvedne, z krve bratrů růže zkvitnou, a na hroby co ozdoby hvězdná zář a věčnosť svitnou. 240