Přástky.
Už mořena políbila
dolinečku v líce,
a po tratích vybujila
mrazova sestřice;
ubožačka
ta nahačka:
věru, chladno je jí!...
nechte chlapce
již, na kápce,
dívky, nepřeďte jí!
Zžete svíci, spravte kozub,
aby neprochladlo
děvčátko, co na přeslici
tenké svíjí přádlo,
až pospolu
v polokolu
všecky pěkně sednou,
hned gazdyně
od kuchyně
podá kaši mednou.
Však až v sněhy pláně naše
skryjí se, i hole,
přijde šuhaj ze salaše
a parobek z pole;
258
za přeslici
k vaší líci
nakloní se ústy...
až po práci
vše se zvrací,
sprovodí vás v pusty.
Aj, proč se tu báti které,
když je frajer u ní?
nezabloudí v horce šeré,
v bařině a v gruni
v náruč vzíti
můž ji v síti
šuhajek, než kročí:
za to v klestu
jemu v cestu
svitnou její oči.
259