V setí.

Adolf Heyduk

Tam zlatá jeřice, vítr kolem věje, a v prostřed cestička, oba dva nás skreje. Hlavy ukloníme, ruce kolem pasu, v zlatou tůň nás skryje moře zlatých klasů. Tam nás, zořičko má, nikdo nevyruší, až vyměním svoji za tu tvoji duši. Tam v plesavém štěstí a šťastlivém plesu zvednou se popěvky k božímu nebesu. Nebude lid věděť, kdo to v setí zpívá, bylali pipiška či pěnice sivá. A nebudou věděť ani ty salaše, bylli to skřivánek nebo láska naše.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

154. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slovenské husličky. (Adolf Heyduk)
  2. Ubožáci. (Adolf Heyduk)
  3. Křídla až jednou mi narostou v ráz, (Josef Holý)
  4. XXXIX. Jak spanilé to sourozenky, (Vítězslav Hálek)
  5. Vzácná skrýš. (Adolf Heyduk)
  6. Za východu slunce. (Rudolf Pokorný)
  7. báseň bez názvu (Rudolf Pokorný)
  8. POHÁDKA O HONZOVI (Petr Křička)
  9. Kralováci. (Adolf Heyduk)
  10. Útěcha. (Adolf Heyduk)