Sobectví.

Adolf Heyduk

Ach kdybych měl klíček od toho pokoje, v němž zlaté slunečko bydlení má svoje, já bych je uzavřel na zámků sedmero, aby nesnášelo ranní pološero. Na sedmero zámků, na petličku trojí, aby spát zůstalo zlaté na povoji. Aby aspoň v nocku uzavřeno bylo, když se mi, šuhajku, o tobě přisnilo. Dívča! kdybych já měl motyčku ze zlata, rozkopal bych cestu. po níž slunko chvátá: cestu i pěšinku, by nemohlo zpátky, když jsem na ohladech u tvé rodné chatky. By nemohlo zpátky, nestřílelo očkem, když tě v čelko líbám večer pod obločkem, by kvítečkům zlatá hlávka nechořila, jimiž si mi druhdy širáček peřila.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

136. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sirotek v cizině. (Adolf Heyduk)
  2. Mračno. (Adolf Heyduk)
  3. Křídla až jednou mi narostou v ráz, (Josef Holý)
  4. Dvojí pouta. (Adolf Heyduk)
  5. 193. Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil, (Jan Kollár)
  6. None (Rudolf Pokorný)
  7. Pěkné předsevzetí. (Adolf Heyduk)
  8. Přiletělo jaro... (Adolf Heyduk)
  9. Přání. (Adolf Heyduk)
  10. Za východu slunce. (Rudolf Pokorný)