Dvojí pouta.

Adolf Heyduk

Má světnička je prostý malý kout, k ní přikován jsem vazbou dvojích pout: jsou milá žena má a moje Lila; cit rovnou cestou orlem k nebi vzlétá, ta přítulně-li pouta plnokvětá kol šíje se mi svila. Vy, již svá hrdla v zlatých límcích máte, snad pyšně slovům těm se usmíváte, leč přec je tak a bude bohdá vezdy, ty čtyry zory ze dvou milých tváří, jež ve zvučící nitro moje září, jsou víc než vaše hvězdy. Mám víc než řádů stuhu malovanou, mne miliony písní v duši planou, nechť v prostou řízu postať má se halí; když vsednu na svou okřídlenou brůnu, výš hradů vašich vylétám, výš trůnů a vidím, jak jste malí!

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

350. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Křídla až jednou mi narostou v ráz, (Josef Holý)
  2. None (Rudolf Pokorný)
  3. MINIATURA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Čárná lilie. (Adolf Heyduk)
  5. Za východu slunce. (Rudolf Pokorný)
  6. Přání. (Adolf Heyduk)
  7. Záviděl mně, Ilo... (Adolf Heyduk)
  8. Vzácná skrýš. (Adolf Heyduk)
  9. Jediná pomoc. (Adolf Heyduk)
  10. Volání. (Adolf Heyduk)