Postřelený orlík.

Adolf Heyduk

Postřelený orlík.
Marušenko, moje milá růže sněžnobělá, znal jsem já tě, když z pučíku v květ se rozvíjela. A ten pučík, ó můj bože, krásou se teď jásá! Je to líčko nebo čelko? pověz, rusovlasá! Nebo je to zlatá hvězda v nebeském tvém oku, nebo střela z něho sjela zde k levému boku? Ach, tam orlík postřelený, kdože mi ho zhojí? polož, milá, k srdélenku bílou ručku svoji! A ty, divno postřelený, mladistvý orlíku, u studánky ústek rudých hledej sobě líků. Poceluj ten pučík bílý, pohlaď zlaté vlásky, pros studěnku maliněnku o krůpějku lásky. 318

Kniha Cimbál a husle (1876)
Autor Adolf Heyduk