Postřelený orlík.

Adolf Heyduk

Marušenko, moje milá růže sněžnobělá, znal jsem já tě, když z pučíku v květ se rozvíjela. A ten pučík, ó můj bože, krásou se teď jásá! Je to líčko nebo čelko? pověz, rusovlasá! Nebo je to zlatá hvězda v nebeském tvém oku, nebo střela z něho sjela zde k levému boku? Ach, tam orlík postřelený, kdože mi ho zhojí? polož, milá, k srdélenku bílou ručku svoji! A ty, divno postřelený, mladistvý orlíku, u studánky ústek rudých hledej sobě líků. Poceluj ten pučík bílý, pohlaď zlaté vlásky, pros studěnku maliněnku o krůpějku lásky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

219. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dvojí pouta. (Adolf Heyduk)
  2. Jediná pomoc. (Adolf Heyduk)
  3. Královna. (Adolf Heyduk)
  4. báseň bez názvu (Rudolf Pokorný)
  5. BOHUSLAVA RAJSKÁ (Antonín Klášterský)
  6. NOCTURNO (Božena Benešová)
  7. Roztoužení. (Adolf Heyduk)
  8. Tatry. (Rudolf Pokorný)
  9. Přání. (Adolf Heyduk)
  10. 403. S těchou když se oči mé tu pásli (Jan Kollár)