IV. Míjejí dnové března.

Adolf Heyduk

IV.
Míjejí dnové března.
Míjejí dnové března.
Slunce se posud neusmálo, od severu duje ostrý vítr, ach, kde že jest jaro? V ústrety kráčí mi dítě, usmívá se, tváře jak růže mu kvetou, hledí na mne hlubokým černým okem. Co se to děje? Hle, z hloubky dětského oka jaro se kouzelné směje! Jaro! jaro!
9