IV. Míjejí dnové března.

Adolf Heyduk

Míjejí dnové března. Slunce se posud neusmálo, od severu duje ostrý vítr, ach, kde že jest jaro? V ústrety kráčí mi dítě, usmívá se, tváře jak růže mu kvetou, hledí na mne hlubokým černým okem. Co se to děje? Hle, z hloubky dětského oka jaro se kouzelné směje! Jaro! jaro!

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

51. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cestou z jara. (Antonín Klášterský)
  2. 14. Den k večeru se chýlí, (Karel Babánek)
  3. Duma nad založeným květem. (Adolf Heyduk)
  4. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. SOTVA ŽE PRVNÍ PAPRSK SPAD’. (Antonín Jaroslav Klose)
  6. MLADIČKÉ JARO. (Bohuslav Květ)
  7. JARNÍ MELODIE. (Antonín Klášterský)
  8. Touha po fialkách na podzim. (Zikmund Winter)
  9. BOŽE. (František Kvapil)
  10. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen, (František Leubner)