VII. Stromy se do nebe tyčí

Adolf Heyduk

VII.
Stromy se do nebe tyčí
Stromy se do nebe tyčí
u řeky posavad jen, po kůtka ve vodě stojí vrby, všecky však plny jsou kočiček, až se pod nimi hrbí; ale slunce je líbá a hřeje, bělásci letí k nim v tlumu a ve vrbách pták si pěje a větve jsou plny radostného šumu.
12