VII. Stromy se do nebe tyčí

Adolf Heyduk

Stromy se do nebe tyčí u řeky posavad jen, po kůtka ve vodě stojí vrby, všecky však plny jsou kočiček, až se pod nimi hrbí; ale slunce je líbá a hřeje, bělásci letí k nim v tlumu a ve vrbách pták si pěje a větve jsou plny radostného šumu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

671. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRAJINA. (Jan Červenka)
  2. NAD JEZEREM. (Jaroslav Vrchlický)
  3. BEZ LÁSKY (František Šimeček)
  4. Na pasece. (Antonín Sova)
  5. Návštěva po roce. (Alois Škampa)
  6. U druhého břehu. (Alois Škampa)
  7. PTAČÍ PLES. (Antonín Klášterský)
  8. Podobenství. (Svatopluk Čech)
  9. Sestina v srpnu. (Jaroslav Vrchlický)
  10. X. Les ztopen poslední je slunce září, (Adolf Heyduk)