X. Les ztopen poslední je slunce září,

Adolf Heyduk

Les ztopen poslední je slunce září, z rákosí rybníka se šedě páří, dvě ličky ještě v rákos plovou, vše rouškou zakryto je podzimkovou. Mdle do tmy udýchaný potok vzlyká; od města v cestu z dálky světlo bliká a milý s milou po silnici kráčí. I praví hoch: – Mám věru podzim radši, než letní čas, vždyť slunce jas vše lidem zradí, když obejmu a zulíbám tě kradí, leč hodný podzim, jdem-li spolu z dáli a já tě objímám, vše mlhou halí; a měsíček též radš mám tisíckráte, že zvědavé jich oči mlžně mate, že nevidí a tak je švarně klame, že víc než oni, my se rádi máme.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

630. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Leger)
  2. NAD JEZEREM. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Na pasece. (Antonín Sova)
  4. Kde olše halí zelení jarou vnady své lepé, (Josef Holý)
  5. Co se děje večer. (Jaroslav Vrchlický)
  6. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  7. To slunce mi zapadá do snů. (Růžena Jesenská)
  8. POSLEDNÍ CESTA. (Karel Babánek)
  9. KRAJINA. (Jan Červenka)
  10. NA PÍSČITÉM BŘEHU. (Jan Spáčil-Žeranovský)