X. Les ztopen poslední je slunce září,

Adolf Heyduk

X.
Les ztopen poslední je slunce září, Les ztopen poslední je slunce září,
z rákosí rybníka se šedě páří, dvě ličky ještě v rákos plovou, vše rouškou zakryto je podzimkovou. Mdle do tmy udýchaný potok vzlyká; od města v cestu z dálky světlo bliká a milý s milou po silnici kráčí. I praví hoch: – Mám věru podzim radši, než letní čas, vždyť slunce jas vše lidem zradí, když obejmu a zulíbám tě kradí, leč hodný podzim, jdem-li spolu z dáli a já tě objímám, vše mlhou halí; a měsíček též radš mám tisíckráte, 232 že zvědavé jich oči mlžně mate, že nevidí a tak je švarně klame, že víc než oni, my se rádi máme,máme. 233

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk