KRAJINA.

Jan Červenka

U kraje lesa, nad řekou ve tmavé aleji, kde větve olší v sebe pnou se stále těsněji; Kde slunce paprsk v poledne jen stěží prosvítá a v kůře olše nejedné jsou srdce vyryta; Kde pták, jenž sedl na větev, je na vždy očím skryt, a kam jen drozda vniká zpěv a z řeky bledý svit: Tam ona s tváří planoucí vždy chodí z večera, když od západu rostoucí zplá jasu nádhera; Když v trávě, rosou nachýlen se tají každý květ, a slavík vše, čím skvěl se den, ve mlází počne pět. A když pak měsíc nad keři jak lampa zaplane: člun bílé vlny rozčeří a k břehu přistane, A s jásajícím výkřikem dvé srdcí blažených své všechny touhy žhavým rtem zde vetká v šept a smích... Ó doby lásky plamenné, vy pochodně všech dob! Ó mládí, štěstí ztracené, jak smutný je tvůj hrob! Ó večery, ó měsíci, jež pohasly jste s ním, jak drahým, kouzla blažící, jste lásce pozadím!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

139. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VII. Stromy se do nebe tyčí (Adolf Heyduk)
  2. BEZ LÁSKY (František Šimeček)
  3. Rybáři. (Jaroslav Vrchlický)
  4. None (Karel Leger)
  5. NAD JEZEREM. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Na pasece. (Antonín Sova)
  7. I. NÁLADA. (Antonín Klášterský)
  8. Poledne v lese. (Julius Alois Koráb)
  9. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  10. PROCHÁZKA ZIMNÍ (František Soldan)