XII. Vůkol je ticho.

Adolf Heyduk

XII.
Vůkol je ticho.
Vůkol je ticho.
Jdu lesem sám a sám... Ani lístek se nehne; naslouchám: Úzkostný výkřik bolesti lapené srny. Z daleka ke mnemně plyne, doznívá, hyne; zas ticho! Co se to děje?
Hlava se na ňadra kloní, srdce mi soucitem zvoní, chvěje se, buší... Tesknota linduška slétla v mou duši a křídly v ní věje! 18