XII. Vůkol je ticho.

Adolf Heyduk

Vůkol je ticho. Jdu lesem sám a sám... Ani lístek se nehne; naslouchám: Úzkostný výkřik bolesti lapené srny. Z daleka ke mně plyne, doznívá, hyne; zas ticho! Co se to děje? Hlava se na ňadra kloní, srdce mi soucitem zvoní, chvěje se, buší... Tesknota linduška slétla v mou duši a křídly v ní věje!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

462. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. ZIMNÍ CESTA. (František Serafínský Procházka)
  3. STÍN. (Antonín Klášterský)
  4. SLOKY O ŠTĚSTÍ (Božena Benešová)
  5. Kouř. (Jaroslav Vrchlický)
  6. LAPENÉ SRDCE (Antonín Sova)
  7. Píseň zasněžení. (Karel Červinka)
  8. Topole. (Adolf Heyduk)
  9. Píseň beze slov. (Adolf Heyduk)
  10. Stříbromech drnu v pololuně (Hermor Lilia)