Píseň beze slov.

Adolf Heyduk

Je zima; z hvozdu samot letí má tichá píseň v krajů šeř, a s osněžených stromů snětí jí padá jíní na kadeř, leč nedbá, krouží nad závějí a na kmentový slétá sníh a ke mně jde; hle stopy její rdí v brunátných se červáncích. Co nese as ta píseň zlatá mé duši? Mír-li jest a klid? Hle, volá mne, snad zbádat chvátá, zda cit mých ňader neustyd’? Ne, ne, nechť kolem mráz se hostí, nechť sněhem zavát jsem i stár, zde v prsou tajné hlubokosti plá posud nadšení a žár. A pokud všeho nevyzpívám, co čas a život v nitro snes’, dát nechci s Bohem rodným nivám, kde milá je mi každá mez a každý úhor, každá stezka a každá víska, každý rov; jeť čarovná ta země česká, mých písní píseň beze slov!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

150. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZA ŠTĚSTÍM. (Alois Škampa)
  2. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  3. VII. Co se děje v širém kraji? (Herma Pilbauerová)
  4. SKŘIVAN. (Karel Červinka)
  5. VI. Smutno, teskno v širém kraji. (Herma Pilbauerová)
  6. Chata v zimě. (Vojtěch Pakosta)
  7. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  8. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ZIMNÍ KRAJINA. (Karel Babánek)
  10. SKŘIVANI. (Emanuel z Čenkova)