XX. Jako pod poduškou jaré dítě

Adolf Heyduk

Jako pod poduškou jaré dítě oddychneš, zelený můj lese, v sněhu bělostného teplém krytě šepot tvůj se s jedle k jedli nese: že jaro zlata vlákna už spřádá, že kypří starý vřes, a studánka že vláhu ptactvu střádá, jež nedočkavě jara čeká kdes. Čekám je také, věru, denně je vyhlížím v šeru, že přijde, jistě vím, vždyť mečem slunečným seklo mne v srdce v taji a květy v něm vyrůstají.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

295. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Žluva. (Adolf Heyduk)
  2. Lístku břízy. (Alois Škampa)
  3. Romance jarní. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Duben. (Alois Škampa)
  5. Sněženkám. (Alois Škampa)
  6. 70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce, (Jan Kollár)
  7. Sýkora. (Adolf Heyduk)
  8. V mechu. (Adolf Heyduk)
  9. Pod sosnou. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. Krásy zář. (Adolf Heyduk)